A1: Cassius

Bibliografické údaje

Melancholická pout (Básně). In: Karel TOMAN: Výtv. a graf. podoba: Božena HAUNEROVÁ. Umělecký měsíčník Obzory (Edice Obzorů, 2), Praha 1906, 47 s.

A1 obsah

Text

22
– Viktoru Dykovi –
I 1Pes polovzteklý městem pobíhám 2 od prvních světel večera. 3Mha škrtí svítilny. Jsem sám a sám. 4 A stín můj a má chiméra.
23
5Ta na mě svůdně kývá z daleka, 6 nad řekou stane záhadně 7a cosi šeptá. Oh, jak uleká 8 sen o tom mrazně vlhkém dně. 9Zas dál se plížím. Skřížím cestu lidí: 10 jen kopnutí a trocha slin. 11Můj vzteklý hlas sám za sebe se stydí. 12 A štěkám jenom na svůj stín. 13Dost melodicky štěkat uměl jsem 14 (snad přízeň milostivých Mus), 15leč nemoh’ jsem být nikdy umělcem 16 pro svoje jméno: Cassius. 17Je příliš krásné, touhou pomsty plá 18 a šlehá jiskrami jak brus, 19když mečíř brousí dýku. Věc to zlá 20 a luxní pro psa, míti vkus.
24
II 21Ta noc je věčná. Pustě, zoufale 22 zní temnem telegrafní drát. 23Pohřební hudby chmurně pomalé 24 tak monotonně znají hrát. 25Pár spadlých listů vítr roztočil 26 v bizarní tanec posměšný. 27Tak víří dlažbou, paskvil jarních sil 28 a pamflet na mízy a sny. 29Ta noc je smutná. Nezřít člověka. 30 Tož netřeba být surovým. 31A z listů život tiše odtéká. – 32 Ten nejkrásnější ulovím 33a hřát jej budu teplem svého těla, 34 list lípy nebo kaštanu, 35a byť i duše z něho odletěla, 36 s ním do svítání zůstanu.
25
III 37Mí dávní druzi, kdysi nesmělí, 38 teď cení zuby na potkání. 39Kdo byli kdysi, nejsou přáteli. 40 Eh, pes to nepohřeší ani. 41Jim teplou boudu sotva závidím. 42 Já každý řetěz překousal. 43Jen nad slabostí svou se zastydím, 44 když do srdce se vkrade žal. 45Sám toulám se. Je měsíc ještě můj. 46 Ten nevezme mi nikdo víc. 47Ty učesaný psíku, pamatuj: 48 smím štěkat ještě na měsíc. 49Sám toulám se po městě s hladem svým 50 a se svou tesknou chimérou. 51Jsem zcela blažen tímto bohatstvím. 52 To moji druzi nežerou.
26
53Hafani pyšní, psíci salonní, 54 útěcha esthetických dam, 55indignovaně hlavu nakloní, 56 když náhodou je potkávám. 57Oh, panstvo psí, můj rozmar veselý 58 nad vaším vážným rozhořčením! 59Kdo byli kdysi, nejsou přáteli. 60 I já pak smíchem zuby cením.

Obsah zdrojové publikace