Č1: Trpící
Bibliografické údaje
Z knihy Pohádky krve.. In: Salon odmítnutých, roč. 1, 1897., č. 5, . červenec 1897 (červenec), s. 81–82
Text
Das waren Deine Glocken nie
R. Dehmel.
I.
Ten filigranský prstýnek,
v němž krůpěj krvavá plála,
jsem bez lítosti s prstu svlek’,
tak lehce svlek’,
jak ty’s mi lhostejně jej dala.
Zas má jej žena. Ne jak ty
ledová v útočné kráse,
má oči bolestí prováty
a ne jak ty
jen pro effekt těskně zadumá se.
Ji srazil život. Rozpjetí
touhy smet’ do kalu, bláta.
Ach, ona nikdy již nevzletí,
jen bolem posvětí
svou duši, v níž záře snu sváta.
– Oh, sluší ti, sluší překrásně
ten despektu úsměv velkolepý. –
Leč ona trpí vždy nehlasně
a nehlasně
krev z žil jí teče křečovitými tepy.
II.
Ty vaše oči jak černe lilie
se zavřely znaveně.
Oh, kdo ten kalich až na dno vypije?
Plyn dlouze zpívá, smutek spí v tom šeru..
Sním na vašem rameně.
A vaši ruku lehce ve svou beru.
Ó jak se chvěje bolestí nervosní
ta vaše ruka bílá!
Je chladná. Kde to lichotné teplo z ní?
A vaše bledosť kontrastuje s vlasem,
v nějž noc své kouzlo vlila.
Ráz hodin... bolesť neodchází s časem...
– Já hledal život bohatý, složitý,
jenž rythmem prudkým se chví
a v duši stigma nechává, prožitý.
U vašich nohou (u těch směšně malých)
jsem poznal to tajemství.
Nuž chcete? Spolu budem’ pít ten kalich.
