Č2: Lenin.

Bibliografické údaje

Lenin. In: Rudé právo Večerník, roč. 5, 1924., č. 63, 14. březen 1924, s. 2

Č2 obsah

Text

(Otištěno z časopisu „Kritika“ č. 1.)
Ten den přišel tak jako všechny jiné. Nezhaslo slunce, ale umřel člověk a že byl velký, zem se zapotácela jak lodička, když veslař vyskočí z ní na břeh. Širou Rusí smuteční písně zakvílely neseny větrem po sněhových pláních, smuteční písně rozhoupaly srdce milionů a všichni chudí světa, i pokorní i mstiví, zaplakali. Na soud boží odešel Mikuláš Lenin v purpurném plášti z lidské krve, se svatozáří naivních červánků kol hlavy, provázen modlitbami prostých srdcí i slinou nenávisti. Jděte, svědci. Žalobci, jděte, promluvte. Bůh čeká. Krev prolil? Vraždil? Ano. Ale vdechl víru a vdechl život milionům milionů netečných, tupých a vrátil lidem radost poslouchati.
Zemi boží dal těm, krev jejichž nejhojněli pila od časů pyramid a faraonů. Slyšíte píseň cepů? To je vděčnost Ruska, mluvící skromně po mužických humnech a to je hymnus, nad potřeným hladem. Nic, než symbol, ikona nová mezi ikonami vesnické chaty, Mikuláš Lenin vešel v duševní říš ruskou a do věčnosti bude svítit sloupem ohnivým všem chudým světa i pokorným i mstivým.