Č1: Pták vyděšený.
Bibliografické údaje
Pták vyděšený. In: Cesta, roč. 2, 1919–1920., č. 1, 1919, s. 1
Text
Pták vyděšený požárem čtyř let
jsem kroužil kolem topolů a lípy
nade tvou střechou, domove,
v tvé studně s kružbou drobivou jsem čet,
co chystá budoucnost a o čem otcové
jen plaše snili.
List hořký ořechu se tiše snes
na vlkou zemi. Teplý výdech stáje
zavanul vzduchem prochladlým
do mého snění. Říkal jsem si: Dnes
náš prapor zavlaje nad žitím povadlým
červenobílý.
– A chvíle přišla. Stará zvonice
ve slavný hymnus rozhoupala zvony,
vzbouřila mrtvé hřbitova,
v říjnové mlze temná ornice
se plodně zachvěla. A jitra nachová
šla nad Čechami.
Jdou jitra svěží požehnáním niv
a s nimi nová síla vstává v duši
a nová vůle, nový sen.
A boží svět je denně nový div,
zříš na něj očarován, sveden, okouzlen,
jak sladce mámí.
Jde vítr dušemi jak obilím
a v jeho vlnách tuhne nové zrno.
Buď zdrávo slunce, boj buď zdráv!
Za tichých nocí sloupem ohnivým
nás vede dobrý duch, v horečku prudkých hlav
dech chladný vane.
A nad kolébkou skloněn z večera,
nad spícím děckem a nad jeho matkou,
hvězd ptáš se, ptáš se noční tmy.
Mír padá s nebe, země veškerá
důvěrně hovoří: Cestami dobrými
nás vedeš, Pane.
