Č1: Píseň
Bibliografické údaje
Z nových básní Karla Tomana. In: Most, roč. 1, 1921–1922., č. 2, . listopad 1921, s. 17
Text
Den kalný tiše zavolal,
co mládí tvoje milovalo,
žár smyslů, radost, smích a žal –
ó jak to bylo málo, málo!
Hlas houslí naléhavě zní,
lká, pláče, jásá, úpí, kvílí,
v tón jeden všechno uvězní,
čím dnové tví a roky byly.
Samota přísná důvěrně
ti ruku na rameno klade –
ó proč tak skřípou příšerně
z minula vstalé touhy mladé?
A venku víří bujný sníh
tak jako vzpomínky tvou hlavou.
Vzpomínej, dosni a buď tich.
Teď mluví hvězdy s nocí tmavou.
