Č1: Když zhasl stromeček.
Bibliografické údaje
Když zhasl stromeček. In: Země, roč. 3, 1921–1922., č. 6, 31. březen 1922, s. 181
Text
Než usnu, Pane Ježíši,
modlitbu tichou k tobě vysílám
a srdce tvé mne jistě vyslyší.
My máme hosty. S námi zůstanou
a s námi budou růst.
Z daleka přišli, kde je samý sníh,
jsou přestrašeni, bledí ve tvářích
a neotevrou úst.
Pad’ otec ve válce a maminka
jim cestou umřela.
Hvězdičku na nebi jim rozsvěť zas,
co už jim zhasla, a jak chráníš nás,
jim také pošli svého anděla.
Ať u postýlky se jim postaví
a bílá křídla skloní nad hlavy
malého Serjoži a Katěriny,
ať ve snu Volha mátuška k nim mluví
i svatá ruská země.
Víš, Ježíšku, já mám je tolik rád,
chci, aby neplakali,
chci hráti si s nimi, vidět je se smát,
neb ze všech darů tvých
je nejkrásnější smích.
