Č1: Paradis primitif.
Bibliografické údaje
Paradis primitif. In: Zlatá Praha, roč. 15, 1897–1898., č. 39, 5. srpen 1898, s. 459
(více)
Otištěno společně s básněmi Drama a Půlnoc.
Text
V antické světlé říze lilas
jde po mém boku zahradou.
Mignon, ach Mignon... Duše bílá
jí plane z očí modrou tmou.
– Kraj touhy mé a tvojich písní
je příliš vzdálen pro nás teď.
A bdění nocí mnoho vysní.
Však život, kdy dá odpověď? –
– Otázkou novou odpovídá
a bouří, vůní jasmínu.
V snů oblačný let, jenž se střídá,
zadýchne každou vteřinu. –
Jdem v mlčení. A měsíc schvívá
šeptavé stíny v záhon trav.
Ty stíny rostou, každý zpívá –
zříš zástup ten nesčetných hlav?
Slyšíš tu píseň? Bolest, bolest,
jen bolest duše zhloubí nám.
Ten těžký refrén! Bolest, bolest –
Nuž, sestoupíme k hlubinám!
Mlčení věčna rytmem mrazným
hovoří, jak bys démant ryl.
A pod pohořím chmurným, srázným
Pan tančí s fauny v sboru vil.
Kraj touhy tvé je v mojí duši
a sen mých písní v tobě jen.
Půjdeme za ním, pro vše hluší.
Tam v hloubce naleznem svůj sen.
