Č1: Elegie.
Bibliografické údaje
Elegie. In: Niva, roč. 5, 1894–1895., č. 12, 1. duben 1895, s. 184
(více)
Otištěno společně s básní Podzimní melodie a s básněmi jiných autorů pod nadpisem Verše mladých poetů.
Text
Sen růží vybledlých zdřím’ na západním poli
a steskem lítostným před smrtí vibroval,
jak struna napjatá, jež veškeren svůj žal
ve chvíli vypláče, než praskne, šlehnouc koly.
Alejí kaštanů šla dívka plačící,
šla v prázdno, do noci, já s chvěním za ní zřel,
až zmizí ve vlnách tmy s nocí kvačící.
Hle, chodec druhý juž jí po levici šel.
A líbal v čelo ji a v tmavé proudy vlasu
a v bocích štíhlých ji objímal vášnivě
(já tušil, závojem že naň zří tesklivě)
a žhoucí rety tisk’ na bledou růži v pasu.
Má duše, naposled svou mladost líbalas! – –
A zřel jsem odcházet tu dívku zardělou
ve stínu kaštanů alejí setmělou,
já zřel ji odcházet alejí setmělou,
tak smutně odcházet alejí setmělou.
