Č1: Sentimentalita
Bibliografické údaje
Sentimentalita. In: Zlatá Praha, roč. 20, 1902–1903., č. 15, 6. únor 1903, s. 171
(více)
Otištěno společně s básněmi Tobě, mé peklo a mé nebe... (Tobě, mé peklo a mé nebe...), Kašpárek resumuje (Dnes dovolíš, můj principále!...), Píseň (Je málo květů po Čechách...) a Večer (Instinkty temné, jež prospaly den...).
Text
Frivolní láska, kterou vítr hnal
jak babí léto v jeseni,
ulpěla na mém srdci. Pad’ v ně žal
a žádostivé tesknění.
A když pak nové větry zavály
v tragicky sešeřelý den,
odlétla s lehkým smíchem do dáli,
a mně zbyl ironický sen
o polibcích, jež krutou vášní žhnou,
a o hře očí stmívavých.
A bolest rostla vlnou tajemnou,
a na rtech povad’ zpěv i smích.
Mé smutné srdce zádumčivě lká,
v tmu jeho slunce nesvítí.
Frivolní lásky smích zní z daleka.
A se srdce jí nelze, nelze setříti.
