Č2: Píseň

Bibliografické údaje

Píseň. In: Zlatá Praha, roč. 20, 1902–1903., č. 15, 6. únor 1903, s. 171

(více)

Otištěno společně s básněmi Tobě, mé peklo a mé nebe... (Tobě, mé peklo a mé nebe...), Kašpárek resumuje (Dnes dovolíš, můj principále!...), Sentimentalita (Frivolní láska, kterou vítr hnal...) a Večer (Instinkty temné, jež prospaly den...).

Č2 obsah

Text

Je málo květů po Čechách pro tvoje černé vlasy, a v žádném nekrvácí nach hodný tvé snědé krásy. Však šibeniček morálních dost u vesnic i měst. Veselý hříchu, v stínu jich jak mohou květy kvést? Kopřivy hluché, lopucha rok každý bují znova, a zbožným lidem do ucha traktáty z Ochranova. Modlit se stejně marno je, jak bylo v dětský čas. Až rozkvete-li aloe, tou ozdobíš si vlas.