Č2: Kašpárek resumuje
Bibliografické údaje
Kašpárek resumuje. In: Zlatá Praha, roč. 20, 1902–1903., č. 15, 6. únor 1903, s. 171
(více)Otištěno společně s básněmi Tobě, mé peklo a mé nebe... (Tobě, mé peklo a mé nebe...), Píseň (Je málo květů po Čechách...), Sentimentalita (Frivolní láska, kterou vítr hnal...) a Večer (Instinkty temné, jež prospaly den...).
Č2 obsah
Text
ROMANU HAŠKOVI
Dnes dovolíš, můj principále!
Když shasla světla, vážný sen
mě nutí dát ti navždy vale.
Jsem syt už tvojich komedií,
dobrých i sprostých princezen
a chci žít jednou tragedii.
Mé křehké dýky lámaly se,
jak jen se s jinou setkaly,
pro plaisir tvojí lebky lysé.
Tvé kulisy mě unavily.
Mé srdce touží do dáli,
po zdrojích nové ryzí síly.
Tvé hloupé nemotorné ruce
se zhnusily mi. (Marný smích!)
Hlas tajný praví: „Žíti uč se!“
Ty tloustni dál v svém blahu líně.
A jedné ze všech loutek svých,
jediné něžné Colombině
rač vyřídit mé slední s bohem.
Jí můžeš říc’, že kašpárek,
jejž trápila tak v aktě mnohém,
vzpomíná na ni, a že krutě
ho ranil její sladký vděk.
Teď pusť mě, nebo zabiju tě.