Č1: Koleda kamelotova.
Bibliografické údaje
Koleda kamelotova. In: Rudé květy, roč. 11, 1911–1912., č. 2, 1. červenec 1911, s. 20
Text
Hlas nemám něžný, řval jsem dost,
a sklenky chřtán mi poškrábaly.
Že nespíš ještě, synku malý,
zazpívám tobě pro radost.
Již mlč a sestry nech jen spát
s dárečky dobročinné paní.
Holky si záhy zvyknou v spaní
lhostejné loutky objímat.
Ty muž však budeš, hochu můj,
a proto tobě zpívat mohu
tu báj o našem mrtvém bohu,
jak mně tvůj děd kdys. Pamatuj.
Byl jednou jeden dobrý bůh,
ten nás chudáky miloval
a s našinci rád stoloval,
byl tatínkův, maminčin druh.
Byl špatně zapsán u soudu,
a pásla po něm policie.
Pak ubili ho, jak to vždy je,
když neplaveme po proudu.
My děti jeho dědici,
jediní praví vyznavači,
rveme se o něj s cháskou stračí,
s kněžími, židy, šlechtici.
Jen čisté srdce, jak on měl,
a srdce pevné, pevné svaly –
tak projdeš světem muži malý,
i kdybys groše zapomněl.
Ten dobrý bůh je v srdci tvém,
ne v srdci dobročinné dámy.
Ji dojal jen malheur tvé mámy,
že sedí právě pod zámkem.
Hlas nemám něžný, řval jsem dost
a pil jsem každých tisíc kroků.
Od vánoc do nového roku
chci dobrý být vám pro radost.
A potom, synku, hola hej,
snad potkám paní vévodkyni.
Pak bude teplo v naší síni.
Neboj se. – Mlč. A neplakej.
