Č1: Mys Dobré naděje.
Bibliografické údaje
Mys Dobré naděje (Prolog.). In: Srdce, roč. 3, 1903–1904., č. 17–18, 15. červen 1904, s. 331
(více)
Otištěno společně s básněmi Píseň beze slov (A podle vod a podle cest...) a Po letech (Vztek, cynismus a bída, lidská bída...).
Text
Do mého jitra smála se
radostná záře červencová
a žena s rudým květem ve vlase
šeptala něžná slova.
Zpívala touhy závratné
na nejkrásnější melodie,
když západ doutnal. Hasla světla dne,
já slyšel, kterak bije
mé srdce s jejím v souzvuku
a naše oči snem se tměly.
Druh druha mlčky drže za ruku,
stáli jsme zkamenělí.
Šla bída kolem. Jeden den
shrbená byla, ponížená,
a jindy vztekle řvala do oken,
hladová, vydrážděná.
Zástupů prudké šílenství
opojné bylo. V nich jsme stáli.
A k zemi ucho tiskli jsme, zda chví
se echem bouří v dáli.
Oh, spalo všecko! Mrtvo. Noc.
Záludné cesty pod hvězdami.
Proklatě! Volat boha na pomoc? –
Jdem každý jinam. Sami.
– Šedivý pavouk nohatý
tkám v šerém koutě pavučinu.
Ať den je hořký, chudý, bohatý,
jej v tenká vlákna vinu.
Bezbarvé nitky průsvitné
své právo žití chtějí míti.
Když slunce hra se na nich zachytne,
v duhový kmit je vznítí.
A staré housle opřádám,
zapomenuté v tmavém koutě.
– Ty, chceš-li s nimi zpívat písně tmám,
přijď, bratře! teskně zvou tě.
