Č1: Ve dvou.
Bibliografické údaje
Ve dvou. In: Volné směry, roč. 2, 1897–1898., č. 3, . leden 1898 (leden), s. 125–126
(více)
Otištěno společně s básněmi Bezsenná noc (Šum starých topolů nad hlavou…) a V září (Dnes v noci podzim improvisoval…).
Text
Prázdno je v kavárně. Půlnoc.
Plyn stažený ztlumeně zpívá.
Ospalý gentleman kleje
nad hloupým žurnálem dnešním
a časem se pokradmu dívá
na moje děvče.
Má Růža vesele žvatlá
a směje se dekadentům
a verše jich paroduje
posměšným slovem i gestem,
až gentleman seriosní
uražen vstává.
Jsme sami. Sklepníci dřímou.
Jsme sami, sami vždy budem’,
sami v své radosti, bolu.
Bez boha, bez víry v život,
bez velké víry druh v druha
jdem’ spolu přece.
Život svůj žijeme bouřně,
bez počtů, bez úvah pijemʼ
plamenné víno okamžiků.
Umíme smát se a zpívat,
život nás naučil pláči
hořkému ve dvou. –
Viď, půjdeme do ulic spících,
kde ticho koberce klade
pod naše kroky. Nuž, pojďme!
Noc zimní, sklenutá k výším,
dá nový akcent nám v duše,
chladný a silný.
Tak půjdemʼ: vždy ruku v ruce.
Tak půjdemʼ: chladní a silní.
Nemáme víry, leč víme,
že musíme spolu. Vždy spolu.
Vztek světa se odrážet bude
o krunýř dvojí.
