Č1: Ztlumeně
Bibliografické údaje
Ztlumeně. In: Moderní revue, roč. 9, sv. 14, 1902–1903., č. 8, 8. květen 1903, s. 368–369
(více)
Otištěno společně s básněmi Kdysi večer (Opona padá. Pojď, ať jásají...) a Píseň cizí bolesti (Noc míjí. A jak vítr stená...).
Text
V posledním světle plál a has’
tvůj hnědý vlas.
A vřava města ryčně kol se hnala,
březnová žádost přísahala, lhala,
a bázní chvěl se hlas.
U tvého prahu naposled
cos šeptal ret.
Modlitba díků nebi, že jsi vstala,
v mém srdci a v tvém oku v slzu tála,
a kouzlem kvet’ náš svět.
Spí žár a radost v obzorech.
Ten sen zrát nech,
jímž vůně mojich květin k tobě vála,
když duše má se o tvůj život bála
a šíleli jsme v úzkostech.
Po těžkých tmách
zahoří jitřní spasný nach,
neb život chce, bys kvetla a se smála.
