Č1: Smutny vecer
Bibliografické údaje
Smutny vecer. In: Moderní revue, roč. 7, sv. 12, 1900–1901., č. 2, 8. listopad 1900, s. 59
(více)
Otištěno společně s básněmi *** (Na hrob tvůj černý smrk jsem vsadil...) a Podzim (Hle, stříbrná hvězda...).
Text
Světla žhnou, rety žhnou,
a v tanci vločků sněhových jde noc
do duší vlnou tajemnou.
Náš zámek z křišťálu
tam v horách teskní zavát. Na míle
vrhá mdlý reflex opálu.
Má Hildo naivní,
já stavěl marně. Štíhlé arkýře
nadarmo v čistém vzduchu sní
o ryzí síle žen
a mužů budoucích. Tys selhala.
Tys bála se čtyř věrných stěn.
A tys se děsila
být diskretní i indiskretní… ty!
Minulost v tebe nesila,
budoucnost nemá žní.
Mně teskno je nad tebou, nad sebou,
nad naší stavbou smuteční.
